Štěpán Volf - rád nacvičuju, on-sight mě nebaví

1. Začneme bez okolků hned tvým letošním největším úlovkem na laně? Co to bylo za cestu a kolik ti zabrala času?

Estado Critico (9a) 40metrová převislá vytrvalostní cesta ve španělské Siuraně.  Strávil jsem v ní okolo 12 lezeckých dní a zhruba 30 pokusů + jeden prolezový rok zpátky.

2. Kolik času uběhlo od tvého prvního 8c k tomuto 9a?

První dvě cesty s označenou klasifikací 8c jsem vylezl v roce 2016, ale když se na ně podívám zpětně, myslím si že 8b+ případně 8b+/c by jim asi slušelo více. Své první 8c u kterého si můžu říct jistě, že klasifikačně sedí, jsem vylezl až v roce 2017. Takže něco v rozmezí 3–4 let.

Dříve mě nic nebavilo víc než trénink a byl jsem do něj strašně zarytý.
Štěpán Volf

3. Dříve si zmínil, že tvým snem je vylézt 9a na laně a 8C boulder. Nabízí se tedy dvě otázky: Končíš tím s lezením na laně? A jaký boulder za 8C máš vyhlídnutý (pozn. Štěpán má v Krase vylezeno hned několik 8B boulderů).

Na laně rozhodně nekončím! Jeden sen je splněný, takže je na čase abych si stanovil nový. I kdybych se rozhodl své limity na laně již neposouvat, nějaké další 9a by na škodu rozhodně nebylo. Jako 8C boulder mám vyhlídnutý sit start k boulderu „Silák panoramix“. Všechny kroky jsem loni udělal a letos jen čekám, až se bude moc opět lézt ve Starých skalách a dám tomu pořádný pokus.

Aktualizace ze září 2021: 8B+ verzi Panoramixe už máš v kapse, gratulujeme! Kolik to má kroků, jaký je to styl lezení a jak dlouho ti to trvalo nacvičit? Brousíš si už i zuby na sitstart za 8C?

Jedná se o 15 silově vytrvalostních krorů, z toho 8 v čistém stropě. A zbytek je pořád slušný převis. Stropové bouldery mi jdou, baví mě a mám v nich asi největší potenciál. Loni jsem na něm byl 2 sešny + 1 sešnu ve vyšším startu za 8B. Letos mi zabral 3 sešny, ale už po první jsem věděl, že pokud nebudou ve sloupu opět záplavy jako předešlý rok, vylezu ho brzy. Potencionální 8C (pravděpodobně soft ale přeci jen 8C) by bylo ze sedu, který přidá 4–5 kroků za cca 7C+/8A.

4. Předpokládám, že budeš vychvalovat Kras, jako tebou nejčastěji navštěvovanou oblast. Ale jak bys ostatní naopak odradil? Proč rozhodně nejezdit do Krasu?

Všechno šíleně klouže, i velký chyty často neberou, je tam málo boulderů lehčích obtížností, v některých sektorech se stále něco láme a chodí kolem často spousty turistů. Jednou se mi stalo, že jsem byl uprostřed pokusu a v tom ke mně přišel silně opilý turista a začal mě hodně obtěžovat.

5. Když zrovna nelezeš v Krasu, kam vyrážíš lézt nejraději?

Nejraději to mám momentálně v Ceuse. Oblast, která pohladí duši a je pastvou pro oči.

6. Baví tě víc onsighty nebo nacvičování? A jaká je tvá nejobtížnější cesta na OS?

OS mě upřímně vůbec nebaví. Po jednom pokusu, při kterém se mám soustředit plně na lezení, si nedokážu později vybavit celou cestu a to je věc která mě od toho hodně odrazuje. Rád si cestu zapamatovávám, a občas v budoucnosti na ni i zavzpomínám a můžu si takhle projít občas každý chyt, i stup. Proto i při prvním pokusu lehčích cest, které nejsou vyloženě na rozlez, si rád několikrát sednu a projedu postupně všechny kroky. Do dnešního dne je můj nejtěžší OS 7c+.

7. Je pro tebe trénink nutné zlo, které podstupuješ, aby ti to líp lezlo, nebo tě metodická příprava baví?

Půl na půl. Zlo trénink rozhodně není a nutný je více než jistě. Dříve mě nic nebavilo víc než trénink a byl jsem do něj strašně zarytý. Jak už se to ale občas stává, často jsem to s tréninkem přeháněl, ničil jsem se, což nevedlo k nejlepším výkonům a na delší dobu se mi tvrdý trénink zprotivil. Teď už k němu ale po delší době zase nacházím cestu, tak uvidíme, kam až mne dovede.

8. Potrénuješ a zalezeš líp sám, když jsi sám, nebo ve vaší úderné brněnské partě? Máš při lezení raději klid, nebo potřebuješ vyhecovat?

Na tréninku jsem radši sám, abych se dokázal soustředit na svůj plán. Pokud jsem s partou, často se více kecá nebo chtějí všichni lézt bouldery spolu a tím se můj plán taky naruší, což poslední dobou špatně snáším. Na skalách je to jiný, tam se často více vyhecuju, když je nás více.

9. Aplikuješ teoretické poznatky studia na trenéra fitness i do lezecké praxe? A co každého napadne při tomto spojení – má pro lezce podle tebe smysl trénink v posilce?

Rozhodně mi to hodně pomohlo. Když se řekne fitness, většinu lidí napadnou hned těžké ocelové stroje, na kterých makají hlavně lidi, kteří se nesmířili se svou postavou, anebo chtějí být jednoduše „největší“. Není to daleko od pravdy, ale jedná se pouze o jistou část našeho studia. Praktická část, která mě oslovila asi nejvíce byly sálové lekce. Ať už šlo o obyčejné kruháčky, lekce stability těla, správného dýchání, nebo dokonce i step-aerobic.

Co mi však pomohlo ze všeho nejvíce, bylo pochopit, které všechny faktory ovlivňují (především mou) superkompenzaci. V té době jsem vystřelil nahoru, s možná ani ne třetinovým podílem tréninku, jaký jsem do té doby vedl.

10. Jak se díváš na tréninkové metody borců z 80. let jako byli Wolfgang Güllich nebo Jerry Moffat? Nebo hledáš inspiraci spíš u současných lezců.

Stará škola nás samozřejmě hodně naučila (možná i více, než ta dnešní), ale s dnes je snadnější sledovat novodobou lezeckou špičku a nechat se instantně motivovat a to vidím jako obrovský přínos.

11. Jaké další tréninkové přístupy považuješ za zásadní, kromě silového tréninku? Jóga, meditace, kompenzační cvičení, strava, spánek apod.

Všechno, a ještě mnohem více. Kromě tedy jógy, tu vidím jako přebytečnou praktiku, pokud se zvládneš správně protáhnout. Zásadní ale myslím především je, jak moc si jdeš za svým cílem a co jsi pro něj ochoten obětovat. Pokud kteroukoli část z výše uvedených ve svém tréninkovém procesu vynecháš, okrádáš se o svůj 100% výkon.

12. Máš teď v hlavě nějaké zásadní lezecké projekty, které ti nedají spát a nejsou tajné?

Mám jeden tajný, ale o tom více až po přelezu. Jinak kromě projektu ve Sloupu mě láká ještě The Edge Problem v Maloměřicích. Linka jak krásná, tak přísná.