Lezení Balkánem - Severní Makedonie

Jak už to tak dost často bývá, věci, které neplánuješ, ty tě překvapí a potěší ze všeho úplně nejvíc

Přesně tohle se stalo během mého pobytu v Severní Makedonii, kde jsem plánoval lézt pouze několik dní a pak pokračovat dále směrem na jih. Nakonec jsem však v této malé, ale úžasné zemi zůstal celé 3 týdny!

Ve snaze uniknout před vlnou veder, která udeřila během mého pobytu v Albánii, jsem se dozvěděl o oblasti a známé jeskyni Mavrovo Cave, která se nachází velmi blízko hranic v Severní Makedonii a hlavně ve vyšší nadmořské výšce. Chtěl jsem tak využít chladnějších lezeckých podmínek ve stínu a osvěžit se v ledové řece poblíž.

Jakmile jsem dorazil na toto vyhlášené místo, uviděl jsem spoustu dalších lezců a abych byl zcela upřímný, těch jsem nikde během svého dosavadního balkánského putování moc nepotkal. S ubíhajícími hodinami a jak den přibýval (stále platí pravidlo, že lezci neradi vstávají brzy, ať už jsou z jakékoliv země), přibývalo dalších a dalších lezců a já záhy pochopil, že lezecká komunita v Makedonii je velmi aktivní a dost možná i nejvášnivější se kterou jsem měl možnost se za poslední týdny mého cestování potkat.

Stále platí pravidlo, že lezci neradi vstávají brzy a je úplně jedno, z jaké jsou země

Za krátkou chvíli jsem navázal mnoho kontaktů, dostal tipy na další lezecké sektory, vyměnil si telefonní čísla a také se mi dostalo pomoci úplně se vším, co jsem potřeboval. Během několika málo okamžiků jsem se cítil velmi vítaný a to nejen lezci. Všichni ostatní lidé mi ukazovali laskavost a pohostinnost, jakou jsem už dlouho nikde nezažil!

Oblast a lezení v Mavrovo Cave, je celkem známým místem s několika opravdu těžkými 9a-čky navrtanými Adamem Ondrou a také s pár dalšími (těžkými) cestami od slovinského Klemena Bečana. Místo je to opravdu jedinečné: po levé straně najdete technické plotny a rajbasy, po pravé straně převisy (kde nateče nejednomu sportovkáři) a uprostřed mezi tím je několik horizontálních stropů s krátkými, ale těžkými linkami.

Trvalo mi několik dní, než jsem vylezl všechny linky, co jsem mohl, a brzy nastal čas setkat se s mými novými přáteli o víkendu v Bislim Gorge. Tato soutěska je nejnovější oblastí a byla navrtána teprve během pandemie covidu, navíc se nachází pouze hodinu cesty od hlavního města Skopje. Tady jsem se zasekl na 5 dní, lezl non-stop, koupal se v řece pokaždé, když vysvitlo slunce a jedl ty nejchutnější rajčata a papriky ve svém životě přímo ze zahrad milých sousedů z Pchinje.

Tady jsem potkal Vladimíra Trpovského, což je muž, který celý Bislim sektor navrtal. Vladimír je mimo jiné referenčním bodem komunity sportovních lezců v Makedonii a to hned z několik důvodů.

No a o tom už si můžete přečíst sami v přiloženém interview. Tak ať to čte a (po přečtení) skvěle leze.

Ahoj Vladimíre. Kdo jsi a čemu se věnuješ? Představ se prosím čtenářům v krátkosti.

Mé jméno je Vladimir Trpvoski, jsem prezidentem Makedonské federace sportovního lezení a letos slavím už 35 let mé lezecké kariéry. Pocházím ze Skopje a moji profesí je sice strojní inženýrství, ale nikdy jsem jako strojní inženýr nepracoval. Lezení je totiž mnohem lepší práce! 

Teď si vrtám venku cesty, jsem stavěčem na závodech i trenérem Severo-makedonského lezeckého a mládežnického teamu. Dále hrdým majitelem BoulderBaru, což je boulderovka ve Skopji, no a taky distributorem značek Petzl, Tenaya a několika dalších. Jsem ženatý, mám dva syny a manželka je moji lezeckou partnerkou od doby, kdy jsem s tím začal…

Moji profesí je strojní inženýrství, ale nikdy jsem jako strojní inženýr nepracoval. Lezení je totiž mnohem, mnohem lepší práce...

Co nám můžeš říct o historii lezení v Makedonii? Je to něco nového nebo má u vás lezení už dávné kořeny?

Horolezectví je dlouholetou tradicí Severní Makedonie, no dobře…tradicí bývalé Jugoslávie! Samozřejmě začalo to ve vysokých horách a horském prostředí. Slovinsko bylo první zemí a Makedonie hned druhou, která stanula svýma nohama na Everestu (pozn. autora: čtenáři, tohle si ověř raději sám).

Současně se začalo vyvíjet také sportovní lezení s prvním závodem ve Splitu, což bylo v roce 1985, kterého se zúčastnili dva závodníci z Makedonie. Řekl bych, že vše začalo být vážnější v r. 1988, kdy jsme s mým parťákem Lazem navrtali první lezeckou cestu v Matka kaňonu, cestu s názvem "Jumbojet" dnes klasifikovanou jako 6a+.

Horolezectví je dlouholetou tradicí Severní Makedonie, no dobře: bývalé Jugoslávie

V té době bylo těžké sehnat a koupit nějaké nýty, neměli jsme peníze a věci byly drahé, takže jsme si je nechali „po-domácku“ ručně vyrobit tady v Makedonii a tehdy se začaly vrtat první lezecké cesty. Pak jsme měli to štěstí, že jsme potkali Francoise LeGranda, který nám ukázal bouldering.

Takže začali jsme dávat dohromady nějaké desky a prkna a pak už s tím pomalu trénovat. Ale to byl teprve začátek! Další cesty jsme navrtali v kaňonu Matka a pak následovala oblast Demir Kapija, která je nyní vůbec největší oblastí v celé zemi.

Z toho co říkáš, sportovní lezení má v Makedonii alespoň 30-letou tradici. Jak se za tu dobu změnilo a jak se vyvíjí nadále?

Zábavnou historkou je to, že první tradiční cestu v Makedonii vytvořil v našich horách známý italský horolezec Emilio Comici, ale my vůbec nevíme, kde se ta cesta nachází... (směje se)

Co se týče vývoje lezení: pokud se máme srovnávat s dalšími zeměmi, například s některými ze střední Evropy, jako horolezecká organizace rozhodně nejsme tak pozadu. Máme u nás lezecké kluby, federaci, pravidla a podobně. Jenže chybí nám lezci!

Zlomovým bodem byl covid, díky kterému lidé objevili lezení a po lock-downu se počet zájemců o lezení mnohonásobně zvýšil. Minimálně o 200 až 300 % a snad i více! Takže potom jsme to museli dohnat a vzdělávat nové instruktory a trenéry, otevírat nové oblasti a vrtat cesty i více pracovat na makedonském „indoor" lezeckém zázemí.

Zábavnou historkou je fakt, že první tradiční cestu v Makedonii, vytvořil známý italský horolezec Emilio Comici, ale my vůbec nevíme, kde ta cesta je...

Jaké jsou reakce místních na lezce v okolí? Co si o nás, zahraničních lezcích, myslí lidé z blízkých vesnic?

Místní lidé jsou velice šťastní a lezce vřele vítají. Je pro mě těžké pochopit, když pak slyším o jiných zemích, kde mají lezci časté problémy s majiteli pozemků, s přístupovými cestami do oblastí, apod. To se u nás v Makedonii rozhodně vůbec neděje! Naopak lidé jsou velmi otevření a pomohou vám se vším, co potřebujete. Také obce a města vítají tento nový sport a s tím přicházející příležitosti…podporují nás, kdekoliv a jakkoliv jen mohou.

je pro mě těžké pochopit, když slyším, jak jinde mají lezci problémY s majiteli pozemků, s přístupy do sektorů a podobně. To se u nás v Makedonii vůbec neděje!

Teď jsme v Bislim Gorge a ty máš moc krásný příběh o této oblasti, kterou jste tvořili během dob covidu. Prozraď nám víc. Jak to bylo?

Jojo, to je velmi zajímavý příběh a je těžké popsat, jak bláznivý, ale za to vskutku obohacující byl. Před corona pandemií jsme si všimli jednoho sektoru, ale příliš jsme mu nevěnovali pozornost, protože je to taková poměrně krátká stěnka s možností pouze několika delších cest. Všechno ostatní je jinak opravdu krátké, boulderové.

Ale pak přišel lock-down a my se rozhodli, že sem zajdeme, protože je to vedle takové malé vesnice (takže méně restrikcí, méně pravidel). Celý měsíc jsme spali ve stanu u souseda na zahradě a pořádně makali (taky pořádně pařili), za tu dobu jsme udělali přes 80 lezeckých cest na čtyřech různých místech. A to je tady ještě mnohem více potenciálu!

Aktuálně je to jedna z TOP lezeckých oblastí pro lezce ze Skopje a okolí kvůli snadnému přístupu, úžasně pevné a hlavně ostré skále a taky kvůli středně těžkým cestám, kde si zaleze opravdu každý. Navíc je nedaleko řeka ke koupání. Co víc si přát? (směje se)

v makedonii máme čtyři cesty s obtížností 9a. no a možná jednu 9a+, která dosud nebyla volně vylezena

Vzhledem k tomu, že jsi v lezeckém světě velmi zcestovalý všude po Evropě: jaký vidíš potenciál pro další těžké cesty? Budou cílem lezců světové úrovně?

No, v podstatě Makedonií prošla už většina nejsilnějších světových lezců! Severní Makedonie byla jednou ze zemí Petzl RocTripu 2014 – lezeckého road-tripu v boulderové oblasti, Prilepu. Máme u nás několik cest, které navrtal a vylezl Adam Ondra, v posledních letech Makedonii navštívilo i spousta známých lezců jako jsou např. Dani Andrada, Chris Sharma, Arnaud Petit, Dave Graham, Ethan Pringle a další…

Co je ale opravdu hezké na tom, že oni k nám nejezdí pouze na odpočinkovou lezeckou dovolenou, ale přijíždějí k nám právě i kvůli projektům, otevírání dalších oblastí a vrtání nových cest! Líbí se jim ten potenciál, který tu máme a vůbec možnost, že by se Makedonie mohla stát světově známou lezeckou destinací.

Máte v Makedonii hodně lezeckých cest v devítistupňové obtížnosti?

Máme tady 4 cesty o obtížnosti 9a a možná jednu 9a+, která dosud není volně vylezena. Tu navrtal slovinský lezec (a Rafiki ambasador - pozn. redakce) – Klemen Bečan.

Je u Vás možné lézt celoročně?

Problémem by mohly být asi pouze letní měsíce, protože v tomto období jediným vhodným místem je Mavrovo Cave kvůli vyšší nadmořské výšce této oblasti (800 m. n. m.). Takže rozvíjíme další cesty v tomto sektoru, ale lezení v jakémkoliv jiném ročním období, není vůbec žádný problém. Lézt se dá doslova všude. Slunečné oblasti v zimě a na jaře nebo na podzim prostě úplně všechno ostatní.

Máme štěstí, že v Makedonii se dá lézt na skalách celoročně. Mnoho lidí tady leze více venku, než na překližce

Jak je na tom Makedonie a lezení na umělé stěně?

Ve Skopje máme několik lezeckých center: venkovní lezecký stadion KARPOS pro trénink i lezecké závody – místo podobné známé venkovní lezecké stěně v italském Arcu, kde se pořádají závody Rock Masters. Mimo Skopje mají pak většinou všechny ostatní lezecké kluby pouze velmi málo prostoru, kde lidé mohou trénovat a udržovat se v kondici.

Ale jak jste možná pochopili z rozhovoru, máme to štěstí, že v Makedonii se dá na skalách lézt celoročně! Mnoho lidí u nás leze celý rok raději venku, než na překližce.

Pořádáte závody a nějaké další lezecké akce?

Ano, máme Makedonskou ligu, což je téměř 11 lezeckých soutěží během roku. Každoročně se koná Mistrovství Balkánu a ve Skopje se uskuteční vůbec první Evropská Olympiáda pro mládež ve sportovním lezení v roce 2025.

No a také festivaly: v říjnu se koná lezecký festival v Bislim Gorge, v dubnu pak festival v Demir Kapiji, navíc každý druhý rok pořádáme Winter One v Kadině na místních těžších cestách.

A co mladí talenti ve vaší zemi? Začínají být zapálení do lezení?

Je to neuvěřitelné. Máme skupinku velmi talentovaných dětí, které se umísťují na stupních vítězů téměř v každé kategorii a to i na Mistrovství Balkánu. Doufejme teď v dobré výsledky v Evropské lize, kde máme 88 kluků a 90 dívek. Takže jsem velmi spokojen s účastí na všech těchto lezeckých soutěžích.

Golden Question: tvá nejoblíbenější cesta a lezecký sektor? A aby to bylo trochu těžší: jakou nejlepší linii jsi sám navrtal?

To je vážně těžké. Oblíbená oblast? Řekl bych, že Demir Kapija, tam jsem vylezl nádhernou cestu za 7a/7a+ v sektoru VDD, ale také oblast Aréna má určitě místo v mém srdci, protože tam jsem vylezl svoji první cestu o obtížnosti 7c/7c+.

Na druhé místo bych dal Mavrovo Cave, protože ta oblast je velmi náročná a prostě vyzývá a motivuje k těžšímu lezení. Navíc i pro potenciál vrtání nových cest v této oblasti. A ještě jeden poslední tip: Kadina Cave pro ten velký převis a lezení po krápnících, kde ti neskutečně nateče...

Zvažujete vydání knižní podoby průvodce? Na internetu je sice mnoho dostupných informací, ale co taková klasická tištěná, papírová verze?

No jo, zatím neexistuje žádný klasický průvodce. Stále o tom přemýšlíme, ale také se sami sebe ptáme: „Máme ho vydávat nebo ne?“ Je to složité: chceme to dělat rozumným způsobem, aby případné zisky z něj šly správným směrem (na vrtání nových lezeckých cest, ale také na údržbu těch stávajících).

Sice už existuje boulderingový průvodce Prilep s více než 600 bouldery, ale se sportovním lezením to jde u nás vážně pomalu. Navíc naše země je teď destinací pro ty z vás, co rádi zažívají dobrodružství, úžasnou (neoklouzanou skálu) a potkávate pouze příležitostně pár dalších lezců.

Pojďme se ještě chvíli vrátit k Prilepu, což je takové vaše „balkánské Fontainebleau“...

No, Prilep má více než 1000x boulderových linií a to mluvíme asi o 20 % z celého jeho potenciálu. Je to ráj žulových a slepencových skal, kde to vypadá jak na Marsu: prázdná země se stovkami boulderů uprostřed, které čekají, až je někdo přeleze. Tak připrav se na ostrou skálu s perfektním třením a raději si přibal krémy pro péči o kůži (jestli ti ještě nějaká zbyla)!

Tvé osobní doporučení pro někoho, kdo se chystá za lezením do Makedonie?

Přijeďte si užít krajinu a respektujte naši přírodu. Zalezte si po úžasných vápencových skalách nebo zabouldřete po žulových balvanech, poznejte naši kulturu a ochutnejte místní kuchyni. Nebudete litovat! (usmívá se)

Někdy se ráno vzbudím a přemýšlím, že půjdu do skal navrtat ještě pár cest, ale pak mi manželka řekne, abych na to šel pomalu

Sportovní lezení je poměrně mladou záležitostí v Makedonii. Co myslíš, že by pro Vás mohlo být přínosné, aby se lezení a další sektory rozrůstaly i nadále?

Upřímně řečeno, máme nyní vše k tomu, abychom mohli otevírat a rozvíjet další oblasti, jen potřebujeme více lidí a nadšených lezců. Také další lidi, kteří se naučí dělat cesty a udržovat stávající. Možná by se hodil nějaký „Kurz pro vytváření lezeckých oblastí a vrtání nových cest“ a určitě také vzdělávání nových instruktorů a lezeckých průvodců. 

Dost možná je prioritou, aby sem nejdříve jezdilo více lidí a teprve až bude opravdová potřeba, pak začneme s vrtáním nových cest

Hodně jsme mluvili o potenciálu země a možností pro vrtání dalších cest. Nakolik je tohle podle tebe hlavní prioritou?

Je to pro mě těžký boj. Někdy se ráno vzbudím a přemýšlím, že půjdu do skal navrtat ještě více dalších cest, ale pak mi manželka řekne, abych na to šel pomalu. Je to proces, který nemůžeš tlačit ani hnát dopředu, naopak musí jít svoji přirozenou cestou místní komunity a lezců…a někdy prostě "méně je více" (usmívá se)

Například některé cesty ještě nemají ani 10 opakování a spousta linií čeká na své první přelezy. Takže dost možná je prioritou, aby sem chodilo lézt nejdříve více lidí a teprve až bude opravdová potřeba, pak začneme pracovat na nových cestách…

Vladimíre, děkuji mockrát za skvělý a obsáhlý rozhovor.

Přejeme Ti, ať se povedou naplnit všechny další vize a už teď se těším na další společné setkání :)