Spousta lezení a Eiger na dlani

Podzimní prázdniny na konci října pro mě každý rok znamenají týden volna. Kam vyrazíme, jsme si kladli ještě v den odjezdu. Na týden se nám nevyplatí jezdit nějakou štreku příliš daleko, takže jsme vybírali mezi Arcem, Istrií, Švýcarskem a Zillertalem. Předpověď počasí se nám nejlépe zamlouvala na Švýcarsko. Z rodinné lezecké knihovny jsme popadli průvodce Extrem West a Ost Schweiz a vydali se naším bydlíkem na 8hodinovou cestu k městu Interlaken.

Najít místo na spaní v autě není ve Švýcarsku jednoduché. Všude jsou zákazy anebo parkoviště nabízející možnost parkování přes noc za slušnou pálku (cena, za kterou byste si v Čechách zaplatili ubytování v penzionu). Takže máte několik možností. Buď si najdete místo, kde budete doufat, že vás nikdo nevyhodí a nezaplatíte tučnou pokutu. Nebo máte tip na nějaké super tajné místečko, anebo to prostě zaplatíte. Nikde jinde v Evropě to není takto striktně nastaveno.

Náš zájezd jsme odstartovali lezením ve sportovní oblasti Lehn. Je to pravděpodobně nejznámější a nejlepší lezecká oblast na severní straně Bernských Alp (Berner Oberland). První cesty se zde začaly dělat před více než 30 lety a své si tady najdou lezci, kteří lezou cesty od 5c do 8b+. Klasifikace se nám zdála celkem ostrá. Je tu více než sto cest, takže několik dní se tu člověk určitě zabaví. Nám se tu lezení moc líbilo. Skála je z ruly, takže na první pohled a dotek se to nejvíce podobá pískovci.

Oklouzané cesty jsme tu ale nelezli žádné. V oblasti jsme strávili dohromady sice jen dva dny, ale nalezli jsme cest celkem dost. Garfield 7b, Chum u lueg 7c, Target 8a, Dr wuescht Max 8a, Bodeliblicx 6b+, Multi Muesli 7a, Salt and Peper 7b, Klamauk 7b, Staubbach 7a a Winterzeit 7c+ - všechny tyto cesty byly moc pěkné! Některé cesty se nám vylézt nepovedly, i když chybělo málo. Alespoň se máme na co vracet. Oblast je dost populární, a i ve všední dny jsme tu potkali několik dvojic lezců.

Z parkoviště k oblasti je úžasný výhled na známou horskou trojici Eiger, Mnich a Jungfrau. Na tomto parkovišti se spát nedá. Přístup do oblasti by měl podle průvodce trvat 10-20 minut, my to šli minimálně 20 minut.

Dny odpočinku miluji! Tělo i hlava si odpočinou od lezení a je čas na prozkoumávání okolí. Ráno si dopřáváme lenošení v posteli a ke snídani si obvykle děláváme něco opravdu dobrého, jako jsou palačinky nebo jablečná buchta na pánvi. Po dopolední idylce zvedneme kotvu a jdeme na nějaký výlet po okolí. Večer nakupujeme chybějící potraviny a jde se včas na kutě.

Ve Švýcarsku nás nejvíc fascinuje krása hor. Jeden restday jsme se nechali vyvézt lanovkou z vesničky Wildhaus k restauraci Bergrestaurant Gamplut, odkud jsme šli nádhernou okružní túrou zpět k autu.

Tip na tuto oblast jsme dostali od našeho švýcarského kamaráda Chrise. Když jsme v Interlakenu, tak si prý nesmíme tuto oblast nechat ujít. Doporučil nám 180 m dlouhou vícedélku Zeit der Durre 7c, která je prý dobře zajištěna. To by se mi líbilo! Už žádné drama, že se s námi utrhne štand jako na Marmoladě v Cestě přes Rybu. Takže jdeme na to!

Cesta z Interlakenu na parkoviště k oblasti Hintisberg trvá přibližně 45 minut zatáčkami do velkého kopce. Přijeli jsme tam za tmy a šli rovnou na kutě. Ráno po probuzení nám spadla brada. Čekal nás úžasný výhled na Eiger, Mnich a Jungfrau. Tento moment byl překrásný... My zachumlaný v pelechu v autě, východ slunce a pohled na ty velké hory. Přesně pro takovéto neočekávané a dechberoucí momenty mě baví cestovat. Po snídani jsme vyrazili na 40minutový pochod pod stěnu.

Hned u nástupu nás zaujala obrovská jeskyně, kam vedlo lano. Matěj mi slíbil, že to tam půjdeme prozkoumat za odměnu, až vylezeme tuto cestu. Čekala nás 5délka (7b, 7b+, 7c, 7b+, 7b). Kromě klíčového kroku v neomaglajzovaném boulderu v 7c jsme to dali. Bylo to krásné lezení v kompaktní skále se spoustou nýtů. Když jsme slanili dolů a chtěli jsme jít prozkoumat jeskyni, tak už se stmívalo. Do jeskyně nalítali snad všichni ptáci z okolí a my se tam pak báli jít. Takže návštěvu jeskyně doporučujeme na ráno nebo v poledne, kdy ptáci létají po okolí.

Jinak ve stěně Hintisberg se nachází dohromady 16 vícedélek. Vede zde jedna cesta vedle druhé, a to v obtížnostech od 6a po 7c. Vše by mělo být dobře zajištěné. Délka cest 150-220 m. Slunce celý den.

Matěj horlivě listuje průvodcem a najednou se zastaví. „Mám nápad! Pojedeme na vícedélku 7c, která ještě nemá onsight a v průvodci je v té cestě vyfocený Beat Kammerlander!“ Popravdě jsem nyní neměla zas tak velké lezecké ambice a spíše mě lákalo vidět a zalézt si na co nejvíce místech. Takže vlastně, proč ne. Sedli jsme do auta a přejeli 2,5 hod. do vesnice Wildhaus, odkud se vychází na legendární cestu Kein Wasser, kein Mond 7c.

Mám nápad! Pojedeme na vícedélku 7c, která ještě nemá onsight a v průvodci je v té cestě vyfocený Beat Kammerlander!

Matěj Svojtka

Cesta se nachází v krásném horském prostředí a v oblasti nazývané Wildhuser Schafberg. V průvodci píšou, že tato cesta je extrémní klasika z roku 1985, která od svých aspirantů vyžaduje dokonalou techniku, precizní práci nohou a silné prsty. Říkali jsme si, že to přesně my pískaři máme, tak se necháme překvapit. Cesta má 100 m a skládá se z délek 7a, 6c+, 7c, 7b+, jištění relativně dobré po nýtech, i když na člověka čeká i pár větších odlezů. První dvě délky šly hladce.

Následuje klíčová délka za 7c (ve skutečnosti spíš tak 8a), která je velice technická a každá mini nuance těla je důležitá. Klíčový krok je celkem morfo nátah a já bych to po okolních nickách měla asi tak o 3 stupně těžší. Matěj délku přelézá na druhý pokus a říká, že byl opravdu onsight nereálný. Tato cesta prý ještě onsight přelez nemá. Chci ho v této délce vyfotit dronem, který jsme si vzali s sebou. Předešlý den jsme si trénovali vzlet drona z místa a z ruky. Po prvním vzletu jsem nabourala dronem do skály a začal padat. Naštěstí jsem stihla zareagovat a dron ze 3 metrů chytla, nic se mu nestalo, zato mně najel adrenalin z 0 na 100. Druhým pokusem to už vyšlo.

V blízkém okolí této vícedélky vedou další 3 cesty za 7a, 6c+ a 7a+ a všechny vypadají dost pěkně! A také tam vede tak 20 sportovních jednodélek od 5c do 7a.

Naší poslední zastávkou byla lezecká oblast Voralpsee. Hodně jsem o ni slyšela, a to třeba díky ženskému přelezu cesty Speed Integral a i od kamarádů, kteří tam byli. Mám prý čekat vytrvalostní maraton po zajímavé skále. Na první pohled skála vypadá jako nahrubo nahozená omítka. Všude jsou chyty, ale jen málokteré zaberou. Cesty mají až 40 m, takže hlavní je vydržet. V oblasti je pouze jedna cesta za 6b+ a zbytek je od 7a+ do 9a. Už v rozlézacích cestách Helix 7a a Rapunzel 7b nám slušně nateklo.

Jako další cestu jsem si vyhlédla Grenzganger 8a. Cesta má 40 metrů a moc příležitostí na odpočinek nemá. Celou jsem si ji pečlivě vymyslela a na třetí pokus jsem dolezla do 35 m, kde jsem s obrovskými bandaskami odpadla z relativně velkých chytů. Tak moc jsem se vyčerpala, že už nezbyla síla na další pokus.

Švýcarsko nabízí úžasné scenérie plné hor, luk a horských jezer. Je tu spousta lezení, o kterém jsme ani dříve neslyšeli a díky našemu zájezdu jsme se přesvědčili, že je tu sportovní lezení prvotřídní kvality. Z gurmánského hlediska doporučujeme výborný sýr Bergkäse s čerstvým chlebem z pekárny.

Švýcarsko nepatří do zemí EU, takže nám zde nefungovala data a díky tomu jsme zažili několikadenní příjemný detox od mobilu. Avšak u všech obchodů Spar wifinu mají, kde si člověk může vyřídit to nejnutnější. Je dobré si dopředu stáhnout mapy.cz. Užitečné je si s sebou vzít pár drobných franků na parkovací automaty, které jsou všude.