Bouldry v Divoké Šárce aneb pražský "Fontáč"

Těšit se můžeš na 16 sektorů, 85 lezeckých kamenů s více jak 330 bouldery, které kluci poctivě všechny nafotili a do fotek digitálně naznačili boulderové linie. Navíc si moc hezky pohráli se zpracováním průvodce a nejen že můžeš čekat třeba doplňující info o přístupech k jednotlivým sektorům nebo popis vhodných parkovacích míst, ale mladí autoři novodobé „digitální generace“ mysleli v moderním duchu a do průvodce uvedli také polohy jednotlivých bouldrů s GPS souřadnicemi.

Tou úplnou třešničkou na dortu celého průvodce, jsou vyznačené boulderové okruhy jako ve francouzském Fontainebleau! Průvodce ti nabídne čtyři okruhy, které spojují problémy podobných obtíží a díky nim zavítáš na ty nejlepší linky v trase mezi dvěma až sedmi kilometry.Podzimní deštivé počasí nás pomalu opouští a mrazivá zima se sněhovou nadílkou nenápadně přicházejí. Na horách už dokonce sype, ale předpovědi jsou ještě často nejisté. Pokud nemáš „oblast lokálního významu“ kousek za barákem, tak můžeš být v tomto přechodném podzimním/zimním období velmi lehce ztracen!

Navíc překližky a boulderovky začínají nejen v odpoledních časech praskat ve švech, což tvé chuti do lezení a pořádného tréninku úplně nepřidá. Ale co takhle vyrazit do Šárky? Že jsi o ní ještě neslyšel a neznáš tuto pražskou destinaci plnou boulderových linií?

Pokud máš to „štěstí“, že žiješ v Praze (přeber si sám), tak bys měl rozhodně vědět o nově připravovaném knižním počinu z rukou dvou spolužáků a kamarádů: Patrika Smeka a Honzy Kulhánka. Díky jejich snaze vznikl nový průvodce pro bouldering v Divoké Šárce¸ který bude na pultech a k dostání už během následujících týdnů. Takže tip na letošní vánoční dárek pro všechny zapálené pražské bouldristy je naprosto jasný!

Jestli nechceš být zavřený celou zimu na překližce a lákají tě i zimní bouldrové výpravy za venkovním dobrodružstvím, tak už dál na nic nečekej! Přečti si článek o boulderingu v Šáreckém údolí, nasaj motivaci z přiloženého rozhovoru tvůrců nového boulder průvodce a nejpozději o Vánocích, hned jak dostaneš knihu od babči pod stromečkem, vyraž do údolí objevovat nové směry a u toho užívat čerstvého vzduchu v samotném srdci naší země – matičce Praze.     

Divoká Šárka, to je přírodní rezervace ležící v severozápadní části Prahy, v její nejrozsáhlejší městské části – Praha 6. Celá oblast patří do tzv. Šáreckého údolí a je pomyslně rozdělena na dvě části, z nichž jednu tvoří Přírodní rezervace Divoká Šárka.

Tohle je potřeba zmínit hned na začátku, protože v Přírodní rezervaci jsou mnohem přísnější kritéria a pravidla chování pro horolezeckou činnost. Pravidla se vztahují, jak na samotný pohyb v rezervaci mezi jednotlivými kameny a skalními sektory, tak i na přístupy související s používáním magnésia, dočišťování cest od mechů, apod.

Za bouldry do Šárky se dostaneš pohodlně pěšky po asfaltové silnici, která vede tímto údolím. Kvůli erozi půdy a výskytu chráněných rostlin ale nezapomínej, že můžeš využívat pouze značené přístupové cesty a vytvořené turistické (lezecké) chodníčky. Cesta ti zabere maximálně 30 minut podle toho, z kterého výchozího bodu vyrážíš a do kterých boulderových sektorů se chystáš.

Společně s Pálavou na jižní Moravě, patří Divoká Šárka k historicky vůbec nejstarší lezecké oblasti v České republice, kde počátky lezení sahají více jak 100 let do minulosti. Tomu odpovídají i zdejší prvovýstupy, které zde lezl pomalu ještě „Přemysl Oráč s mečem v ruce“.

Výstupy v Šárce jsou mnohdy velmi silově i psychicky náročnými a dosahovaly nejvyššího stupně tehdejší uzavřené Welzenbachovy stupnice. Horolezci se v Šáreckém údolí připravovali především na své zahraniční velehorské výstupy a dodnes jsou některé cesty velmi hodnotné a otestují tvojí všestrannou lezeckou připravenost…

Boulderové sektory Vyhlídka, Soutěska, Highball, Svah u soutěsky a Dívčí skok spadají do Přírodní rezervace Divoká Šárka a v těchto sektorech je naprosto důležité myslet na ochranu krajiny a zachovat v podstatě nedotčené prostředí.

Sice zde prozatím nejsou stanovena žádná oficiální pravidla pro bouldering, protože ten nespadá pod horolezeckou činnost jako klasické lezení s lanem, ale pro udržení dobrých vztahů mezi ochranáři, lezci a magistrátem města je opravdu důležité chovat se maximálně šetrně ke skalám a přírodě, aby bylo lezení (včetně bouldrování) tolerováno a umožněno i nadále. Tak je tomu teď po vzájemné přátelské dohodě a vyjednaná výjimka pro lezeckou činnost v Šáreckém údolí nyní platí do roku 2032.

Jak se máš teda v Šárce chovat? Pokud budeš fungovat tak, že si nikdo nevšimne, že jsi tady vůbec byl a nezůstane po tobě žádná lezecká stopa, tak jsi na té správné cestě, aby bylo bouldrování v Šárce možné i během dalších let. 

Pokud potřebuješ nutně používat mágo, tak jen v naprosto minimálním množství Místní bouldristi ti sami potvrdí, že zvykem je tady „namočit pouze špičky prstů“ a hlavně pak po sobě očistit a důkladně vykartáčovat všechny stopy maglajzu! Má to svůj důvod a to ten, že neočištěné mágo se vlivem deště z kamenů postupně smývá a prosakuje pak do chráněné půdy i vody, čímž mění její složení, přirozené pH a podobně.

Další velmi důležitou zásadou je nečistit skály a bouldry od mechů a lišejníků. Jednoduše nepoškozovat žádnou vegetaci, rostliny a místní porosty. Určitě také využívej pouze přístupové cesty, které daly práci mnoha pražským lezeckým klubům, aby zde vůbec mohly vzniknout.

Pokud chceš tento pěkný kousek přírody, umožňující lezení a bouldering přímo uprostřed Prahy, i nadále navštěvovat, tak je opravdu nezbytné chovat se k němu maximálně obezřetně a šetrně.

A co že tam vlastně najdeš? V Divoké Šárce se leze na materiálu, které možná jako mimopražský lezec slyšíš vůbec poprvé – algonkický buližník doplněný prvohorní břidlicí. Co si máš pod tímto šíleným názvem představit?

No, narazíš tady na velmi proměnlivou strukturu skály, která tě někde mile překvapí, jinde zase nemile zaskočí! Pevný a super kompaktní materiál, který tvoří mnoho perfektních malých, ostrých a silově náročných lišt. Ale naopak také drolivý odpad, který se rozpadne už při tvém pohledu na skálu. Většinou jedno nebo druhé a téměř nic mezi tím…

Hodně boulderů začíná ze sedu nebo dokonce i z lehu. Větší výhodu tady najdou lezci nižší výšky, kteří se dokáží poskládat do krkolomných pozic těsně nad zemí. Metr osmdesát a víc už bývá často problém (Patrik sám by mohl vyprávět).

Subjektivně se v Šárce setkáš s o něco tvrdší klasou a nečekej, že pokud vyrážíš poprvé ven na bouldry z pražských překližkáren, že budeš hned střílet stejné boulderové výkony! Uber alespoň 3-4 výkonnostní stupně a tam zkus směle začít.

Velká část boulderových problémů spadá do obtížnosti 6A až 6B+, takže se určitě nestane, že bys neměl co lézt, ani pokud jsi začínající nebo mírně pokročilý bouldrista. Najdou se tady však i výrazně těžší a nádherné linky v obtížnosti 7A až 7C. No a pro Adama nebo Stráníky tu je alespoň jedno definované 8Ačko (V11) „Beta“, které se povedlo vylézt Michalovi Janečkovi v roce 2015.

Okolo 40 % linií zde vytyčil a následně i vylezl Martin „Valmar“ Válka. Autoři nového průvodce přidali pouze několik nových směrů v lehčích obtížnostech, na které fyzicky a výkonnostně stačili. Zbytek bouldrů bylo vylezeno dalšími různými pražskými lezci.

V Šárce najdeš bouldry v plotnách a rajbasech, kolmé linky i těžší převislé linie. Zkrátka na své si zde přijde naprosto každý, ať už s bouldrováním teprve začínáš nebo patříš do vyšší výkonnostní sféry. Vzhledem k rozsáhlosti údolí, stejně tak i proměnlivé kvalitě skály, je mnoho šáreckých sektorů pro opravdové „fajnšmekry“!

Miluješ-li kvaky a chceš se zašít na šutr schovaný kdesi uprostřed údolí nebo zkusit zdolat kámen porostlý buližníkovým mechem – „volalá“ přesně tohle bude tvůj nový pražský boulderingový ráj!

Tvůrci průvodce přišli se skvělým nápadem a vytvořili po vzoru francouzského Fontainebleau čtyři základní obtížnostní okruhy pro usnadnění pohybu v údolí. Tyto okruhy spojují nejlepší boulderové linky v daném obtížnostním stupni.

První variantou je zelený okruh, který zahrnuje ty nejlehčí bouldry v obtížnostech do 5C+ (V1). V rámci tohoto okruhu navštívíš deset různých sektorů a tvůj svižný lezecký krok ujde něco mezi čtyřmi až sedmi kilometry.

Dalším je oranžový okruh, který nabízí bouldry o obtížnosti 6A až 6B+ (do V3). Zahrnuje opět deset sektorů a našlapeš také mezi dvěma až sedmi kilometry.

Pokud jsou tato čísla pro tebe stále nízká a dostatečně nemotivující, tak vyzkoušej okruh modrý, který ti nabídne linky mezi 6C až 7A (V3 až V5). Tady už nachodíš méně kroků (dva až čtyři kilometry), ale za to počet kroků a pohybů doženeš v zajímavých cestách a navštívíš celkem šest různých balvanů.

Posledním a nejtěžším je červený okruh. Tady musíš už sakra zabrat, protože v něm najdeš problémy o obtížnosti 7A+ až 8A (V6 až V11) na šesti různých sektorech a s délkou okruhu tři až šest kilometrů.

Pojďme hned do toho nejdůležitějšího – hlavní sezóna. Šárku můžeš navštívit kdykoliv v roce mimo horké letní měsíce. Nezapomeň, že se oblast nachází v Praze, a i když na okraji, tak 30 stupňová i větší vedra, která v posledních letech panují, nejsou pro lezení vůbec příznivá!

Navíc tři z hlavních sektorů leží na otevřeném prostranstvím a nemáš se kde schovat před horkým sluníčkem. Existují však i výjimky, protože část sektorů je schovaná pod korunami stromů, takže pokud si neodpustíš bouldrování v horkých letních dnech, tak když budeš hledat, nakonec něco přeci jen najdeš. Nicméně tou hlavní sezónou je rozhodně jaro a podzim, ale bouldrovat se dá samozřejmě také i v zimních měsících.

Co s sebou? Mimo standardní boulderovací vybavení, doporučujeme určitě pytle a sáčky na odpadky, protože odpadkových košů je v celém údolí velký nedostatek. Nezapomeň určitě ani kartáčky na čištění chytů, protože jsi v přírodní rezervaci a musí tam vše zůstat, jako bys tam vůbec nebyl nebo ještě lépe – v hezčím stavu, než jsi přišel! Vyčisti důkladně všechny chyty i stopy mága po každém lezení před svým odchodem…

V letních měsících nezapomeň přibalit i opalovací krém, protože zde panují obrovská horka. Takže i dostatečná zásoba pitné vody musí být nutností! Nicméně koupání je blízko, tak se můžeš po vylezení několika směrů zchladit na Koupališti Divoká Šárka, kde se také výborně občerstvíš. Hodit se může i repelent nebo jiný zabiják komárů, klíšťat a hmyzu – v Šáreckém údolí jsou jich hejna, takže buď raději vybaven, než překvapen.

Do batohu sbal ještě nějakou hotovost, protože po cestě zpět se určitě rád zastavíš v jednom z blízkých občerstvení a zaženeš hlad i žízeň po tvé náročné lezecké aktivitě. Využít můžeš občerstvení Koupaliště Divoká Šárka nebo výborný Hostinec Dívčí skok.

Tak a teď už pojďme za tvůrci a autory boulderového průvodce. Vychutnej si rozhovor s Honzou „Jánusem“ Kulhánkem a Patrikem Smekem.

Proč průvodce vytvořili? Jaká byla jejich motivace k tomuto úctyhodnému počinu? V čem je bouldering v Divoké Šárce specifický? Co jejich „Urban Bouldering“, kterému dávají šanci na Náplavce a dalších pražských místech? Nebo si jen poslechni vtipné příhody a historky ze Šárky, když kluci oblast objevovali a utvářeli…

Čau Honzo, ahoj Patriku,

opřu se do vás hned ze startu, jak to „starší generace“ velmi rády dělají vám mladším (často nesmyslně, bezdůvodně a bůh ví proč).

Působíte jako „lezečtí nerdi“, myšleno v dobrém! Dnes má každý pocit i vlivem medií a sociálních sítí, že musí dosahovat úrovně elitních lezců nebo třeba odvahy starých pískařů a podobně. Je fajn, že jste představiteli mladé generace, ale máte chuť do objevování a snažíte se najít svoji vlastní porci dobrodružství i dnes…

Tak kolik vám je let? Vypadáte totiž sakra mladě!

Patrik: Mladě vypadáme a mladí taky jsme, oba máme teprve 25 let.

Studujete ještě? Jaký obor? Málokdy se lidi trefí napoprvé, že by se profesně věnovali tomu, co studovali. Jaké máte vy plány po škole?

Honza: S Patrikem jsme oba vystudovali na Karlovce na FSV bakalářský obor „Mezinárodní teritoriální studia“ (Karlova Univerzita – Fakulta sociálních věd, pozn. autora). Patrik v tomto oboru pokračuje dále magisterským studiem, já jsem přesedlal na obor „Bezpečnostní studia“, oba jsme pořád v Praze na FSV. Po škole to vidím na nějaký služební poměr nejspíš u armády nebo u hasičů. Patrik to netuším… (usmívá se)

Jak dlouho lezete? Vaše nejtěžší vylezené cesty? Čemu dáváte přednost: bouldery nebo lano?

Honza: Pořádně lezu teprve od roku 2019, nějaké to šolichání před tím nepočítám. Moji nejtěžší vylezenou cestou na laně je flashnuté 7ačko na překližce a venku 6c+. O jinou obtížnost jsem se ještě nepokoušel. Na boulderu mám vevnitř 7A+ a venku vylezené 6C+. Teď už dávám přednost venkovnímu boulderingu, ale zajdu na bouldry i dovnitř, když mě tam nikdo nenutí skákat! (směje se)

Patrik: Poprvé jsem se k lezení dostal asi před deseti až patnácti lety, pak jsem ale dlouho nelezl. Teď se na stěnách pohybuji tak posledních 6 let. Nejtěžší cestu na laně mám za 7a, nejtěžší boulder na stěně o obtížnosti 7A+. Venku se mi podařilo zdolat cestu „Toit du Lepiney“ 6B+ ve Fontu (Fontainebleau, pozn. autora). Nejvíce preferuji lezení venku na laně obzvlášť, když se objeví nějaká zákeřná plotna… (usmívá se)

Co bylo hlavní motivací pro založení projektu VARP, kde zpracováváte lezecké průvodce po praze a oblastech v okolí?

Honza: Popravdě, náhoda. Ovlivnila nás stejná situace jako všechny lezce, kteří byli během pandemie zavření uvnitř Prahy. Hledali jsme, kam můžeme jít a začali zjišťovat, které oblasti má cenu navštěvovat a které naopak vůbec ne. Pak jsme se už jen pustili do malování cest a bylo. Chtěli jsme situaci usnadnit i všem ostatním lezcům v Praze a taky modernizovat zastaralé databáze. 

Jak dlouho lezete v Divoké Šárce? Kolik času vám zabrala tvorba nového průvodce?

Patrik: Plácáme se tam už dva roky. Přibližně rok a půl nám trvalo zpracování průvodce do prvotní on-line webové podoby. Samozřejmě s přestávkou přes léto, protože ve vedru se v Šárce opravdu špatně leze.

Nejdříve jste vytvořili webovou verzi. Kdo přišel s nápadem na knižní vydání? V čem se pak lišilo zpracování offline vs. online?

Honza: To je právě ten fór! Patrik přišel původně s nápadem na knížku a ta webová verze byla v podstatě mezikrok, který pak přerostl do vlastní samotné on-line podoby. Největší rozdíly jsou v tom, že v knížce musíme myslet víc na praktičnost, tzn.: aby byla lehká a skladná, byly použity správné QR kódy, GPS souřadnice a vše sedělo prostě na 100 %! Chtěli jsme tam mít více „vychytávek“, než na webu. Malé praktičnosti a užitečné věci, kterýma se průvodce bude lišit od ostatních. Web se dá kdykoliv dodatečně opravit, kniha už ne… (usmívá se) 

Myslíte, že mají bouldry v Šárce potenciál? Kolik lidí o oblasti už ví a kolik lezců tam potkáš?

Honza: Podle mně je Šárka z velké části taková „intro oblast“ pro pražské boulderisty. Potenciál pro top českou boulderovou destinaci to asi úplně nemá, ale pro Prahu a okolí rozhodně ano! O oblasti ví asi pořád relativně málo lezců, když vezmu v potaz to, kolik lidí tu aktuálně leze. Když je o víkendu hezky, dá se v Šárce potkat dohromady kolem dvaceti bouldristů.

Patrik: Za mě určitě! V údolí jsou skvělé bouldry, jen musíš prostě hledat…ale krásné lezení se v Šárce jednoznačně najde. Nepůjde asi o oblast, kam se budou sjíždět davy z celé republiky, ale pro pražské lezce je toto údolí perfektní. Ideální spot na lezení po práci, na volné odpoledne, víkendový den. Řekl bych, že se slovo o oblasti už začíná šířit a mám pocit, že v údolí začínám potkávat víc lidí s matracemi na zádech.

Čím je bouldering v Šárce specifický a v čem se tam lezecky vyřádíš úplně nejvíc?

Honza: Šárka je klasický buližník. Člověk si ho musí zamilovat, jinak ho budeš nesnášet. Jsou tu hodně ostré lišty a dost linek začíná ze sedu, což ne úplně všem lezcům s dlouhými končetinami může vyhovovat. Je to oblast na takové to prvotní seznámení se s venkovním boulderingem a uvědomění, že je to o hodně těžší než vevnitř! Velká část boulderů se tady pohybuje mezi 6A až 6B+, ale jsou tu i těžší cesty pro zdatnější lezce, kteří lezou kolem 7B a víc… 

Značení okruhů jako ve Fontainebleau? Kdo s tím příšel a jaký okruh můžete doporučit?

Patrik: Byla to asi takové kolektivní prozření, že by se v Šárce něco takového dalo udělat. Když jsme začali lézt v údolí, trošku jsme tápali a hledali ty pěkné linky. Pak jsme se nějak rozhodli, že by bylo vlastně fajn začít je zapisovat a udělat seznam, aby všichni nově příchozí nemuseli taky bloudit jako my…
Nejvíce mě baví modrý okruh, který podle mě spojuje ty nejhezčí oblasti v Šárce, ale skoro nic tam nevylezu…takže mě spíš najdeš v oranžovém! (směje se)

Honza: Souhlasím s Patrikem a nejraději mám modrý okruh, který je pro mě svoji obtížností dostatečně vyzývavý, a snažím se tam makat, co nejvíc to jde! Jinak nováčkům doporučuju určitě oranžový. Ten je provede po všech hezkých kamenech.

V kolika lidech jste vylezli těch více jak 300 značených boulderů v průvodci?

Patrik: Musíme se přiznat, my z těch 300 boulderových cest vylezli možná tak stovku! Dost cest bylo vylezených už dávno před námi a my jsme jen doplnili asi 20 nových lehčích směrů. Jinak většinu boulderů v Šárce vylezl Martin „Valmar“ Válek, který má na kontě přes třetinu prvovýstupů a vydal také první on-line pdf verzi průvodce. Pak se v údolí dost zapsala dvojice kluků – Honza Honza Mastík a Michal Janeček. My jsme svým moderním zpracováním průvodce oblast pouze oprášili a vdechli jí nový život.

Honza: V Šárce mám vylezeno něco přes 130 boulderů a Patrik kolem 100 cest, takže ještě nejsme ani v polovině. Lezeme tu s kamarády, kteří jsou většinou mnohem lepší než my, takže nás spíš oni tahají po boulderech. Pár z nich uvidíte v knížce. (usmívá se)

A teď vážně! Jsou tam opravdu hezká místa s pěknými bouldry nebo spíš „kvaky pro srdcaře“?

Honza: Hele, je to taková kombinace. (směje se) Určitě velký kus je opravdu pouze pro nadšence! Najdou se tam kameny jako např. „Avengers“, „Trpasluj“, „BOOMerang“ nebo „Čertova palice“, které jsou vážně super a vcelku i těžké (až po bouldry 7C+), ale jak už říkal Patrik: nejdříve je musíš najít no… (usmívá se)

Nejtěžší šárecké bouldry? Něco pro bráchy Stráníky nebo pro Adama?

Patrik: Asi tu nebudou mít úplně co projektovat. Nejtěžší linka, která v údolí je, tak „Beta“ za 8A (V11) od Michala Janečka. Spíš tady najdeš cesty pro středně pokročilé lezce a pak přibližně dvacet cest, které jsou obtížnostně mezi 7B až 8A.

Honza: jmenovitě: „Event Horizon“ 7C+ od Jonáše „Jondy“ Kopeckého“ a „Ozon“ 7C od Michala Janečka (oba na Čertově palici). Michal přidal ještě „Thor´s Hammer“ a „Ninos“, což jsou 7C-čka v sektoru Avengers a pak „Lunární cestu“ 7B na Aritmě. Jonda má zapsáno autorství „Dendritu“ 7C na Poslední skále.

Vaše osobní tipy na místní bouldrové klasiky? Co pro začátečníky a co pro pokročilé lezce?

Honza: Pro začátečníky je fajn držet se kolem „Soutěsky Džbán“. Najdeš tady lehčí směry do obtížnosti 6A+. Pak bych doporučil sektor „Poslední skála“ nebo kámen „Houska“.

Patrik: Tak jak pro začátečníky, tak i pokročilé bouldristy určitě už výše zmíněné kameny: „Čertova palice“, „Avengers“ a „Trpasluj“ (Skalky pod Nebušicemi). Pak bych doporučil ještě „Muffiny“ a „Buchtu“ (Skalky za Aritmou) plus celý sektor „BOOMerang“. Hezkých cest je tam fakt kopa!

Slyšel jsem, že máte spoustu vtipných historek z údolí? Prozradíte každý aspoň jednu?

Honza: Moje oblíbená je, když jsem se pokoušel o jeden svůj projekt na kameni, který nebyl ještě námi nafocený ani zakreslený. Umřel mi mobil, takže jsem se držel jen popisku v sešitě. Po chvíli snažení jsem to konečně vylezl, šťastný došel domů, nabil foťák a zjistil, že jsem špatně odbočil a omylem vylezl úplně jinou novou linku, která byla ve finále ještě lehčí než to, o co jsem se prvoplánově snažil. Za mě historka, která se v Šárce dřív nebo později stane každému! (směje se)

Patrik: Každá, kdy se Honza zraní a to se děje velmi často, protože je to jeho super schopnost! (směje se) Ale moje oblíbená storka je ta, kdy jsme v Šárce teprve začínali. Toho dne jsme se rozhodli, že půjdeme fotit staré tradiční cesty v „Soutěsce“. Bohužel když jsme lezli nahoru tak jsme nepřemýšleli, že cesta dolů bude možná ještě horší, než ta nahoru. Už nahoru to bylo plné krátkého popolézání a přeskakování všelijakých zarostlých a uklouzaných kamenů. V momentě, kdy jsme se dostali k místu, odkud jsme už mohli začít skálu fotit, tak jsme s jistotou věděli, že bude snazší to už celé vylézt nahoru, něž se dostávat složitě zpátky do údolí. „Long story short“: vylezli jsme lehkou tradiční cestu bez jištění a podobný zážitek zrovna nikomu nedoporučuju, ale vzpomínka, ta v hlavě zůstane ještě pěkně dlouho. (usmívá se)

Patrik: A pak je tu ještě jeden příběh ze dne, kdy se v Praze konalo IFSC mistrovství světa v boulderingu. Během akce se nám podařilo seznámit se studentem z Hong Kongu a nenapadlo nás nic lepšího, než ho vzít s námi do Šárky. Lezením na „BOOMerangu“ se nám tehdy podařilo zaplnit čtyř hodinovou pauzu mezi dopoledním programem a podvečerním fanálem, takže dalo by se říct, že oblast už propagujeme i v zahraničí! (směje se)

Ještě nezazněl pojem „Urban Bouldering“. Máte v Praze hodně těchto spotů a má smysl oblézat zídky na náplavce?

Honza: Tak vyloženě hodně jich tu zatím není, ale něco málo pěkného se tady najde. Jestli to má smysl? To asi záleží na tom, co člověk hledá. Nenajdeš tady žádné super těžké linky, spíš takové užívání si pohybů a skotačení po stěnách mezi procházejícími lidmi a turisty.

Patrik: Je to ale skvělé po práci nebo po škole, když nechceš platit drahé vstupné za stěnu nebo máš jen omezený čas. Navíc to motivuje a ukazuje to, že se dá lézt fakt všude, když opravdu chceš! (usmívá se)

Co vás nejvíc láká kromě Šárky? Kam byste chtěli vyrazit a jaké jsou vaše ultimátní lezecké sny?

Honza: Mě určitě láká Sněžník a ano: jsem si vědom toho, že je hřích, že jsem tam dosud nebyl. (směje se) U nás v Čechách pak ještě Petrohrad a samozřejmě i francouzský Fontáč. Teď si ale brousím zuby na krátký výlet do Kralup na „Kralupskej panťák“, kde jsou zajímavé bouldry a těžké linky na místním pískovci. Jako svůj „ultimátní sen“ vidím nějaké „stabilní lezení venku“ kolem obtížností 7C. Spíš si teď ale nechávám zdát o tom, že se během roku zvládnu nezranit! (směje se)

Patrik: Já bych se rád vrátil na skály do Sardinie. Musím říct, že Karešák (Jan Kareš, pozn. autora) se tam v posledních letech vyřádil a jde vážně o krásné místo. Mám rád nové oblasti, které zatím nejsou tolik profláknuté a nelezou tam davy lidí. Člověk se tak cítí trochu víc, že tam něco objevuje a tak pokukuji po stěnách v Maroku nebo kamenech v Turecku. Tam jsem při své poslední návštěvě zavítal do velké boulderové oblasti nad jezerem Bafa Gölü. U nás doma mě z boulder oblastí láká rozhodně Sněžník a pak s lanem taky Ádr.

Kluci, díky! Bylo mi potěšením a přeji, ať prodáte co nejvíc kusů průvodce a aby se údolí zaplnilo lezci, ale zůstalo i nadále nedotčené a tak trochu pořád dobrodružné pro další generace...