La Foixarda: Tunelové linky pod správou upíra

Celé to tady odstartoval chlapík, kterého zde s trochou štěstí můžeš potkat i ty. Manolo „El Heavy“ Sánchez vdechl lezeckou duši kdysi nenápadnému podjezdu, k němuž se ještě začátkem devadesátek neodvážil jen tak někdo přiblížit. V blízkosti přilehlého lomu se totiž hojně shromažďovaly všemožné pochybné existence a hrozilo, že se zde člověk nechtěně dostane do jedné z mnoha potyček místních gangů. 

BARCELONA ROKU 1992 POŘÁDALA OLYMPIÁDU, A TAK SE MĚSTO MUSELO REVITALIZOVAT A NEŽÁDOUCÍ EXISTENCE BYLY ODSUNUTY DÁL OD CENTRA DĚNÍ.

Tunel La Foixarda se tak stal útočištěm městských strážníků, kteří zde museli dohlížet na pořádek. A právě v této době se zformovala skupinka lezců v čele s El Heavym. Ten si svou přezdívku nevysloužil jen pro svou lásku k hudbě, ale hlavně pro svou pětikilovou vrtačku, pomocí níž proměnil městkou díru v proslulý lezecký areál. A jelikož se v začátcích tvorby ve své podstatě jednalo o vandalismus, musely se cesty stavět hlavně po nocích, nelibosti městské stráže navzdory. Ze stropu visící stavěč připomínající upíra se stal symbolem i duchem místa, a tak lze snadno pochopit, proč dnes průčelí tunelu zdobí kamenná plastika upíra nad vchodem. Takto na začátky stavění vzpomíná sám El Heavy:

"TRÁVIL JSEM OSAZOVÁNÍM CELÉ NOCI A ODCHÁZEL AŽ S VÝCHODEM SLUNCE. VYHÝBAL JSEM SE TAK MĚSTSKÉ POLICII, PO DESÁTÉ VEČER UŽ TOLIK NEHLÍDKOVALI. NAKONEC JSEM BYL SKORO JAKO TEN UPÍR, VEČNĚ JSEM VISEL HLAVOU DOLŮ V TUNELU A DOMŮ SE VRACEL AŽ ZA SVÍTÁNÍ."

Tunel čítá 55 metrů délky a 5,5 metrů výšky. El Heavy zde za uplynulé čtvrtstoletí navrtal přes 9000 chytů a vytvořil tak více než 150 cest. Najdeš tu traverzy, stropy, ale i stěny, jelikož bylo postupně osazeno jak průčelí, tak okolí tunelu. Skvělé je, že si zaleze i ten, kdo zrovna nenašel parťáka, protože sólo traverzováním tunelu jde strávit nekonečné hodiny času. Místňáci si vzájemně říkají „lolos“, což by se dalo volně přirovnat k českému slovu „bouchači“, takže si není těžké domyslet, že cesty tady nejsou úplně zadarmo. Ač je zde samozřejmě bohatý výběr linek různé klasy, je třeba myslet na to, že jsou španělské standardy co do kvality a mnohdy i bezpečnosti cest posunuté níž a že se zkrátka ta španělská horkokrevnost promítá i do samotného stavění. 

MÍSTNÍ KOMUNITA RÁDA PŘIPOMÍNÁ, ŽE LA FOIXARDA NIKDY NEBYLA A NENÍ PRO SLEČINKY.

Udávanou klasu je zde radno brát s rezervou a počítat i s tím, že ne vždy jsou jednotlivé linky zcela zřetelné či dobře upevněné. Najít se tu však dají opravdové skvosty, veselá je např. relativně nedávná historie z „doby covidové“, kdy se El Heavy rozhodl reflektovat někdejší problémy a vytvořil linku „Vacuna Matata“ tvořenou chyty ve tvaru stříkaček a koronavirů. Lezení, ač zde není nejsnadnější, je tak vždy bráno zvesela i v náročnějších časech.

La Foixarda je sama o sobě tak trochu jiný alternativní svět. Po zemi se tu válí batohy, lehátka, křesílka, plechovky… Lezci štamgasti zde tvoří relativně semknutou komunitu, avšak nově příchozí jsou rovněž vítáni. Výhrady tu zaznívají spíše vůči čumilům z řad zvídavých turistů-nelezců. Přijít sem můžou jak lezci začátečníci, tak i ti z řad profíků, kteří sem skutečně občas zavítají natrénovat na závody nebo jen na vlastní kůži zakusit unikátního genia loci. 

Můžeš se tady seznámit s potencionálními parťáky, kteří tě při troše štěstí přiberou na katalánské skály, nebo se třeba osobně potkat přímo s upírem El Heavym. A kdy přijít? Kdykoli. Stále se tady leze svobodně, bez nutnosti registrace, zdarma, od rána do noci, v nezaměnitelném rytmu města, které nikdy nespí. A pokud by se ti náhodou stalo nepředstavitelné a zdejší lezecké možnosti byly do poslední vyčerpány, je dobré vědět, že hned vedle tunelu stojí největší indoor umělka v Barceloně, Climbat de Foixarda. Ale o té až někdy příště!