Lezení Balkánem - Bosna a Hercegovina

Lezecké sektory poblíž malých vesnic, často daleko od civilizace a blízko panenské přírodě. Místa, kde rozhodně nebudeš stát frontu na svoji vybranou lezeckou linku. Rozmanité styly – je libo technické plotny po skalních strukturách vyhlazených mnoholetým působením stékající vody nebo spíše těžší směry, kolmice a převisy? A co třeba lezení po krápnících? Nebo máš snad chuť okusit trochu místní kultury v podobě lezeckého festivalu Pecka Outdoor Festival a Drill & Chill Climbing & Highlining Festival?

Kdo jsi, čemu se věnuješ a co děláš?

Jmenuji se Igor Vukić a jsem lezec z Bosny a Hercegoviny. Lezení a rozvoji tohoto sportu se u nás v zemi věnuji téměř 20 let a jsem také autorem prvního lezeckého průvodce Bosny a Hercegoviny. Vytvořil jsem mnoho linií v okolí Banja Luky, která je mým domovem, ale také jsem navrtal mnoho cest všude po celé zemi. Mimo to jsem prezidentem lezeckého klubu Extreme v Banja Luce.

Jak bys popsal lezeckou scénu v Bosně?

Lezecká scéna v Bosně se rozhodně ještě stále vyvíjí. Sice už nejsme v úplně pionýrské fázi, ale přesto u nás nenajdete přeplněné lezecké oblasti ani žádné fronty na cesty. Máme za sebou fázi, kdy jsme museli postavit lezeckou stěnu a všechno kolem ní a během posledních 10 let vzniklo mnoho dalších malých lezeckých stěn po celé Bosně. Všechno jsou to „po domácku“ vyrobené stěny, nemáme žádné komerční stěny ani profesionální sestavy chytů.

75 % lezeckých cest, které u nás nyní máme, bylo navrtáno zejména v posledních 5 letech. Takže spousta odvedené práce.

Mezitím, ve stejné době, jsme začali rozvíjet lezecké oblasti, čistit skály a vrtat nýty. 75 % lezeckých cest, které u nás nyní máme, byly navrtány zejména v posledních 5 letech. Takže spousta odvedené práce. Jsem rád, že máme za sebou tu první těžkou fázi, kdy jsme se po mnoho týdnů snažili sehnat materiál potřebný pro vrtání cest. Teď už je to konečně snazší, a díky tvrdé práci všech našich dobrovolníků jsme připraveni na novou další etapu.

První lezeckou stěnu jste postavili v Banja Luce a taky jste vytvořili prvního oficiálního lezeckého průvodce pro Bosnu a Hercegovinu. Jaké jsou vaše další plány do budoucna?

Naše země má mnoho co nabídnout a všude kolem jsou nádherné skály. Současným plánem je pracovat na komunitě, aby si lezení mohli užít všichni a bylo pro lidi dostupnější. Aby lidé mohli vidět, jak je lezení úžasné a jak moc to pro nás všechny znamená… a samozřejmě také umožnit lidem vyzkoušet si lezení venku v přírodě a šířit myšlenku „radosti z lezení“.

Zdálo se, že na lezecké stěně v Banja Luce je pěkná komunita nadšených lezců. Jaká je situace s lezením na umělé stěně? Jezdí se lézt také ven do skal?

Řekl bych, že v současné době je více „indoor lezců“ než těch, kteří lezou venku. Ale to se každým rokem mění a vidíme, že stále více a více lidí přijímá výzvu lézt venku na opravdových skalách a posouvají tím své vlastní hranice. Viděli jsme, jak se to vyvíjí u mnoha mladých indoor lezců, kteří nyní lezou těžké cesty venku na skalách, rozhodně jsou mezi námi nějaké vycházející hvězdy.

Stále více a více lidí přijímá výzvu lézt venku na opravdových skalách a posouvají tím své vlastní hranice…

Velmi tomu napomáhají i festivaly a akce, které se snažíme každoročně pořádat. Události jako Pecka Outdoor Festival nebo Drill & Chill Climbing and Highlining Festival, kde si vedle dalších outdoorových aktivit mohou lidé bezpečně vyzkoušet lezení venku na čerstvém vzduchu a být tak součástí naší komunity.

S vrtáním a objevováním lezeckých oblastí jste začali relativně nedávno. Jaké jsou reakce místních obyvatel vůči vám – lezcům?

Lezecké cesty vrtáme posledních 10 let a většinou se oblasti a sektory nacházejí v odlehlých vesnicích (i když máme velmi velkou a rozmanitou lezeckou oblast pouze 20 minut od Banja Luky), a když místní vidí, že se kolem pohybují a přichází další lezci, tak jsou prostě šťastní.

Velmi rádi si popovídají a jsou tak vděční za všechny, kteří zavítají do jejich vesnic. Za lezce, kteří jim přinášejí trochu aktivity do vesnického života. Tím spíš, když se vesnice bohužel každým rokem stále více vyprazdňují a stávají osamělejšími…

Nejlepší cesta v Bosně a Hercegovině a tvá nejoblíbenější lezecká oblast?!

Ou… to je ta nejtěžší otázka vůbec. Pokaždé, když si myslím, že už znám svoji nejoblíbenější cestu, objevím a vylezu něco nového a pak to jede zase celé znovu od začátku. Myslím si, že nemůžu vybrat pouze jednu. Ale lezení u nás je tak různorodé a pestré, že si můžete vybrat oblast pro jakýkoliv lezecký styl.

Pro nějaké to tahání po kapsách – oblast Pecka. Ale taky mě hodně baví sektor Blagaj, protože nabízí na jedné straně lezení po krápnících a zároveň hned vedle technické plotnové lahůdky. Také miluji Tijesno kaňon přímo tady kousek od Banja Luky pro jeho vícedélkové lezení a všechnu rozmanitost, kterou nabízí. Nebo také oblast Klekovaca, což je lezecký sektor hodně vysoko v horách, kde je unikátní a jedinečné lezení po chytech vytvarovaných kapkami vody a v úžasné krajině. 

V každé oblasti je krása, nemůžu si prostě vybrat!

Byl jsem velmi překvapen rozmanitostí stylů lezení v Bosně a také skvělou prací, kterou jste odvedli při vrtání nových cest. Nemohl jsem si nevšimnout, že je tam stále spousta stěn a sektorů, které nejsou dosud navrtané a čekají na své tvůrce. Jak vidíš budoucnost lezeckého sportu v Bosně a Hercegovině?

Myslím, že nemusíme být chamtiví. Bosna a Hercegovina má tak nádhernou přírodu a biodiverzitu, že musí být naší hlavní prioritou tuto krajinu zachovat. Je důležité, aby některé skály zůstaly nedotčené a byly ponechány jejich přirozeným obyvatelům a zdejší flóře. 

Bosna a Hercegovina má tak nádhernou přírodu a biodiverzitu, že musí být naší hlavní prioritou tuto krajinu zachovat.

S komunitou můžeme nové oblasti rozvíjet dále a zjišťovat, kde a jestli vůbec je skutečně potřeba více lezeckých linií. Chtěli bychom dělat cesty zejména v oblastech, kde už jsou nějaké lezecké cesty navrtané, abychom přidali další nové lezecké linie. No a také chceme rozvíjet menší odlehlé oblasti, abychom zpřístupnili lezení i lidem, kteří žijí v těchto vzdálenějších lokalitách, ovšem tak, aby měli k lezení přístup všichni, ale nějakým rozumným kontrolovaným způsobem.

Tvorba lezeckého průvodce se zdá být velmi náročným projektem. Jaká byla ta největší výzva, které jsi musel čelit?

První vydání nám trvalo asi 2 roky a na začátku jsme byli příliš optimističtí a mysleli si, že to půjde mnohem rychleji. Na vytvoření průvodce bylo zapotřebí tolik práce, ale rozhodně vůbec nejtěžší bylo navštívit odlehlé lezecké oblasti, vytvořit přesná topa všech míst, protože je jich opravdu mnoho.

Nejtěžší bylo navštívit odlehlé lezecké oblasti, vytvořit přesná topa všech míst, protože je jich opravdu mnoho.

Nyní ale pracujeme na 2. vydání a v posledních letech, díky tvrdé práci nás všech i celé lezecké komunity, přibylo mnoho nových linií a sektorů. Je to opravdu velká dřina, ale zároveň je to taky nesmírně obohacující, když vidíme, jak si to lidé užívají a oceňují, jak jsou sektory využívány a místní obyvatelé jsou šťastní, když vidí, že jejich domácí oblasti jsou prezentovány na papíře v průvodci.

Co bys doporučil někomu, kdo se chce vydat na lezecký trip do Bosny?

Přijeďte do Bosny a Hercegoviny! Je to země vody, milých lidí, úžasných krajin a dobrého jídla. Je tu také spousta lezení s tolika různými lezeckými styly, že rozhodně nebudete zklamaní. Příroda je zde královnou a můžete zde vidět, jak dokáže být kreativní. Je jednoduché přijet z jiných zemí, tak nečekejte příliš dlouho.

Země vody, milých lidí, úžasných krajin a dobrého jídla.