CZ EN

Aktuality

Univerzitní MS Shanghai

25.10.2016

Loňské 6. místo na Akademickém Mistrovství Evropy v Polsku mi otevřelo možnost vyrazit letos na mistrovství světa do Šanghaje – díky z toho plynoucí podpoře ČAUSu jsme mohli vyrazit na jinak nemyslitelnou cestu do Číny. Nemám velké zalíbení v této „lidové“ republice, a tak jsem účast poměrně dlouho zvažoval, ale nakonec jsem vyrazil a připojil se k silnému českému týmu.

Téměř bez spánku jsme dolétli do Šanghaje, kde jsme se setkali s naší dobrovolnicí 东华大学 (říkejme jí Kathy), která se stala naším jediným kontaktem a celou dobu nám pomáhala vyrovnat se s čínskou organizací celého podniku, která byla dosti svérázná. Střet s čínským naturelem byl vskutku neuvěřitelný. A tak už po zkušenostech vím, že počítat, kolik Číňanů potřebuješ na výměnu peněz, nebo na jiné podobně „neobvyklé“ činnosti, je nesmysl. Nedopočítáš se. No, vlastně štěstí, že jich je na světě tolik.

Brzy jsme se naladili na režim organizace dopravy, který upřednostňoval otevírací dobu jídelny před vlastním závodem. Komplex stěny byl opravdu impozantní – držela na betonových sloupech a impozantně působily i čtyři dráhy pro lezení na rychlost, ačkoliv dvou z nich se za celou dobu nikdo nedotkl. Ovšem stěna neměla téměř žádné tření, což zejména rychlostníci neocenili a chyty byly poměrně oldschoolové a s mizerným třením. Dokonce tak mizerným, že z nějakého důvodu na nich stály lépe moje staré, podražené boty, než ty, co normálně používám na závod. A ty tvary, ty už jsem ale někde viděl. Aha, no jasně, většina jsou více či méně povedené kopie chytů věhlasných značek. Co taky jiného, v Číně.

Závod byl roztažený do pěti dní, takže jsme nejprve zafandili Honzovi Křížovi v rychlosti a pak přišel první den pro obtížnost. Zahájil jsem kvalifikaci ve dvojce, obecně asi lehčí cestě a bez větších potíží jsem topoval. V druhé cestě jsem se přeci jen zadýchal poněkud víc, zejména ve výlezovém kolmáči, nicméně i tak se mi podařilo topovat, stejně jako dalším patnácti borcům. Vzhledem k nabité startovce se dalo tušit, že postup do finále bude opravdu těžký a že v semifinále musím nechat duši.

Cesta pro semifinále byla opravdu dlouhá a alespoň na pohled velmi příjemná. Nicméně druhý den jsem přišel o poznání v menší formě – spánkové problémy způsobené časovým posunem mi vydržely až do posledních dní a zřejmě na mě sedla nějaká krize. Dynamika v rozlezu za moc nestála a šedivý deštivý den jako by to celé podtrhoval. Příliš jsem nečekal, že příchod pod stěnu bude celý mokrý, takže jsem obecenstvo zaujal hned svým pomalým příchodem pod stěnu, ve stylu tučňáka. Ale to jsem jen měl na lezečkách obuté sandály a snažil jsem se je udržet až pod nástup.

Cesta se zdála lehká, chyty příjemně padly do rukou a byly to spíš dlouhé kroky. Ovšem od začátku mi tentokrát natýkalo, takže velmi brzy jsem začal bojovat s bandaskami. A boj to byl urputný. Cesta mi naštěstí umožňovala občas někde spočinout, ale že by se mi lezlo hezky, nebo snad lehce, to se říct nedá. Ačkoliv to prý na pohled tak vypadalo. Své utrpení jsem završil tzv. Z-Clipem, česky řečeno podcvaknutím expresky. Následná motanice, kterou jsem musel přecvaknutím vyřešit, mi sil zrovna nepřidala a když jsem se přiblížil do stropu, před dvě velká madla, cítil jsem, že už prostě nemůžu. Následný lehký krok se mi už zdál nemožný a pokusil jsem se tedy madla naskočit obouruč. Kupodivu jsem se i trefil, jenže ruce už odmítly sevřít prsty a poroučel jsem se s kroutící hlavou dolů. Cítil jsem, že jsem prostě dneska neměl fazonu, a ještě jsem si to zkomplikoval. Ambice finále, nebo alespoň první desítky se mi naplnit nepodařilo, takže výsledné 14. místo je přeci jen trochu zklamáním. Na druhou stranu, závod byl dobře obsazený a už jen dostat se do semifinálové šestadvacítky nebylo samo sebou – koneckonců, bylo to akademické mistrovství světa.

Odpoledne jsem tedy vyrazil podpořit Peťu Růžičkovou v bouldrovém semifinále. Ani Petře se bohužel nepodařilo do finále proklouznout a skončila 11., i tak ale vlastně celá česká výprava dovezla solidní umístění, samozřejmě v čele s Honzovým 4. místem z rychlosti.

Ve zbylých dnech jsme stihli prozkoumat Šanghaj, poznat co to v Číně znamená párty - u nás by se to asi jmenovalo kulturní program v divadle. Na oplátku jsme našim čínským dobrovolnicím lehce naznačili, co znamená párty pro Čechy a Slováky, když za námi dorazil Tomaso Greksák a ještě skoro dvě hodinky před svým odletem třímal v ruce 啤酒 (čti pí-čo, neboli česky pivo). No a sotva jsme přivykli a otočili časový režim, vyrazili jsme na letadlo domů.

Rychle se snažím otočit časový režim, abych po úterním příletu dokázal hned o víkendu slušně závodit na MČR. Ale bude to boj, tak držte palce.

Text: Tomáš Binter, Foto: Jan Kříž

Nová podzimní kolekce Rafiki 2016

29.09.2016

Nová podzimní kolekce Rafiki, která doplňuje naší letní kolekci je již dostupná ve vašich oblíbených prodejnách a eshopech

Prague color climbing festival 2016

28.09.2016

Závod v lezení pro děti a mládež mladší 14 let a také závod pro začínající a mírně pokročilé lezce staršího data narození. Kde: Lezecké centrum SmíchOFF, Info: lezeckecentrum.cz, Nelezoucí diváci: vstup zdarma