CZ EN

Aktuality

Tomáš Binter - Z(ne)hodnocení sezony

03.01.2017

Rok uplynul a když se zpětně podívám na své lezecké výkony, můžu si konečně říct – tos‘ tomu teda letos dal na frak. Mám-li zhodnotit sezonu jako celek, musím říct, že jsem ji fest znehodnotil. Vlastně se nepodařilo ale vůbec nic.

Mám už za tím tlustou čáru v podobě dvoutýdenní posezónní pauzy a začínám trénovat znova, takže se už spíš zas dívám dopředu. Makám na tom, aby se příští rok už nenesl v duchu cimrmanovy „frustrační kompozice“, kde se střídá prvek očekávání s prvkem zklamání.

 Ale nebude to samo sebou – ani v uplynulé sezoně jsem totiž nebyl lenoch a nevyprdnul jsem se na trénink, dokonce jsem v uplynulém roce trénoval asi tvrdějc‘, než kdy předtím. Takže k tomu, aby to příští rok dopadlo líp, je třeba dost pečlivě vyhodnotit, co všechno za to může, že jsem za celý rok nic moc nepředvedl. Tak kde byl problém?

Něco člověku napoví tabulky a tréninkový deník, kterými poměrně pečlivě hodnotím každý trénink. Něco možná řekne zkušenost a selský rozum.
A něco se ani nikdy nedozvím.

 „Když už nemůžeš, tak zaber“, říká jedno známé sportovní úsloví. Jistě je na něm mnoho pravdy, obzvláště pro lidi, kteří nejsou zvyklí mačkat ze sebe maximum. Za sebe mám ale skoro pocit, že by bylo moudřejší ho změnit na poněkud méně motivační - „Když už fakt nemůžeš, tak si odpočiň“.

Foto: Standa Mitáč, standamitac.com

Protože ať se na to dívám ze všech stran, tohle je pro mě asi to nejtěžší. Odpočinout si dobrovolně.  Přiznat si, že bych měl ubrat. To mi nějak nejde. Vždycky to chci dát, v každým blbým visu si překonat rekordy, zvládnout všechny fáze, vydat tak trochu nad plán… A k tomu studovat, pracovat, a ještě se z toho neposr…

Jenom to tělo je v tomhle trochu jiný, než bych si myslel. Kolikrát to totiž všechno i dám. Přervu to vůlí, tělo naskočí, chytne další dech, zvládne trénink kvalitně… Akorát, nejde to donekonečna a pak o poznání později se to všechno sečte a tuhle zahryznutou únavu vám to třeba vyčtou i doktoři z krve, jako mně letos.

A tak to tak vyšlo, že jsem za 12 měsíců měl přes 30 dní neplánované pauzy pro nemoci, zranění nebo nadměrnou únavu, nejdelší pauzu v životě, ale stihnul jsem i tak okolo 200 tréninkových jednotek (včetně základní kondičky a kompenzačních cvičení to bude ke 300) … K tomu se přičetly první státnice, přibylo práce, na dortu mám o svíčku víc a taky už je víc věcí, který mě bolí.

Tahle divná matika, s trochou smůly nevedla zrovna k úspěchu.

Nebyl jsem políben lezeckou genialitou a moje výkonnost už neroste sama od sebe – to bych byl skončil někde na devítkách a na závody bych nemusel ani myslet. Ale s dostatkem vůle, nadšení a tvrdého, leč promyšleného tréninku jsem se dohrabal daleko výš, než kam bylo vůbec zdravé pomýšlet. Jenže mi tím asi chybí ten nadhled nad vlastním tělem, taková ta zdravá lenost „dneska se necejtim, tak polezu jen tak lehce…“. To jsem totiž nikdy nedělal. A možná přišel čas se to alespoň malinko naučit, trochu líp se poslouchat.

Takže si k Vánocům slavnostně slibuju, že si nadělím do příštího roku míň únavy a přidám trochu té lenosti, samozřejmě v té nejzdravější podobě.

Přeji vám radost ze života do dalšího roku. A motivaci, ať už pro lezení, nebo obecně pro cokoliv, co rádi děláte pořádně. Dělat něco pořádně, s veškerým nadšením, energií a překonáváním sebe sama je ta nejlepší škola, obzvlášť ve chvílích, kdy se člověku zrovna nedaří. Proto ani v nejmenším nelituju té minulé slabé sezony – je to součást procesu, součást učení se. Kdybych na všechny svoje úspěchy dosáhl bez boje, píle a vlastně snadno, neměly by pro mě žádnou cenu. Se vší pokorou jich ale zkusím příští rok pár přidat.

Rozhovor s Jakubem Konečným o letošní sezoně

14.12.2016

Jakub Konečný, ambasador značky Rafiki, patří k mladé generaci českých lezců, kteří svými výkony rozvířili dlouho ustálené vody českého lezeckého rybníčku.

 

Univerzitní MS Shanghai

25.10.2016

Loňské 6. místo na Akademickém Mistrovství Evropy v Polsku mi otevřelo možnost vyrazit letos na mistrovství světa do Šanghaje – díky z toho plynoucí podpoře ČAUSu jsme mohli vyrazit na jinak nemyslitelnou cestu do Číny. Nemám velké zalíbení v této „lidové“ republice, a tak jsem účast poměrně dlouho zvažoval, ale nakonec jsem vyrazil a připojil se k silnému českému týmu