CZ EN

Aktuality

Rozhovor s Martinem "Džanglím" Junglingem

30.01.2017

Martine, rychlé slovo na úvod. Jak bys zhodnotil sezonu 2016? Spokojenost?

Rozhodně velká spokojenost. Rok 2016 byl lezecky hodně bohatý. Ani ne tak na nová místa, ale určitě na nové zážitky. Začátkem roku jsme s Verčou podnikli tří-týdenní výlet do Španělska se zastávkou na boulderech v Ticinu, kde jsem strašně dlouho nebyl. I ve Špáňu jsme vystřídali lano a bouldery a moc si to užili. Počasí vyšlo, takže začátek roku byl skvělý. Pak přišel první výjezd do Labáku a bylo jasno, že jaro bude ve znamení písku. Nakonec z toho bylo i celé léto a část podzimu.Kromě toho se v červnu povedlo uspořádat parádní boulderové setkání na Sněžníku. Přípravy na tuhle akci spolykaly moře času. Kromě počasí, které nás docela vyškolilo, to byla akce, myslím, hodně podařená.V Labáku jsem si také vzal do ruky vrtačku a trochu vážněji jsem se začal věnovat prvovýstupům. Ani nevím, co mě k tomu motivovalo, ale stala se z toho ohromná zábava a další zkušenost, které si nesmírně cením.S příchodem zimy jsme začali zase boulderovat, převážně na Sněžníku a na Modříně, kde vznikly nové parádní a těžké bouldery.

Džanglí na Sněžníku v doprovodné soutěži „Fix beer“ aneb kolik malých piv dáš ve fixu na jedné ruce

Nejdříve k lanu. V únoru se Ti podařilo zbombit v Siuraně v rychlém sledu několik těžkých cest až do obtížnosti 8c, pak už ses soustředil téměř výhradně na písek, kde se podařila spousta pěkných přelezů. Z čeho jsi měl největší radost?

Asi největší radost mi udělal Catgroove XIb na levém břehu. Je tam docela těžký boulder kolem druhého háku a pro mě vytrvalostní dolez. Hned v závěsu bych zmínil Zlatej padák (cca XIa) na pravém břehu. Docela poctivě jsem na to trénoval a mám tu pravděpodobně první RP. Je to taková kratší cestička přes jeden hák. Někomu by připadala jako kvak, ale jsou tam naprosto boží boulderové kroky po převislé a ostré hraně. Navíc je lezení okořeněné faktorem strachu, protože případný pád za boulderem by byl asi fatální.. No a pak samozřejmě potěšila každá cesta, která se nám podařila navrtat. Velký zážitek byl teamový prvovýstup v Teplicích, na kterém jsem měl možnost se podílet.

Týmový prvovýstup během teplického festivalu, foto Ondra Beneš

Zmiňuješ prvovýstupy, ke kterým jsi letos poctivě přičuchnul. Mimo jiné Ti vznikla pod rukama i nová těžká pecka Ikvizitor XIa/XIb. Doporučil bys jí? Máš nějaké další vyhlídnuté linie pro vrtačku, nebo už ta dřina stačila?

Inkvizitora bych rozhodně doporučil, ale spíš dlouhánům. Je tam povinný bouldřík a bez výšky a rozpětí to je asi nereálné. Navíc je to krátká cesta, takže boulderisti dlouháni, do toho!
Něco jsme ještě rozdělali, ale před zimou jsme to nestihli dokončit, takže na jaro je asi plán jasný. Navíc v Labáku prostor pro nové linie stále je, takže pokud bude čas a stále chuť (a parťák J), tak rozhodně ještě něco navrtat zkusím.

Malý návod na jednu z Džanglího cest – Bohemia crystal Xc

Jura šla letos úplně stranou, nelákalo Tě to tam vůbec?

V jednu chvíli docela ano, ale bydlibus byl nemocnej (rozuměj Džanglího spací auto) a na študáka (rozuměj se spacákem do altánu) se mi tam jezdit moc nechtělo. Uvidíme, jak to bude letos…trochu mě to tam zase láká.

Vrátím se k pískům. Jedním z prásků, který se Ti povedl přelézt, byla cesta Pěkná ústa, oči zelené. Původně cesta měla klasu XIc (8c) a byla označována za jednu z nejtěžších v Čechách. U Tebe v deníčku je pak za XIa. Docela slušné rozdíly v klase.

Bohužel, XIc zní moc hezky, ale k tomu mají ústa hodně daleko. Osobně to vidím na hraně mezi Xc a XIa…je to za jeden krok. Ostatně klasu XIa potvrdili všichni přelezci (celkem asi 6 lidí) včetně Adama. Přisuzuju to době, kdy cesta vznikla (1999) a k tomu, že Rosťa neměl moc srovnání.

Ke konci roku jsi na Rovišti přelezl Wave. Několik desítek už tam máš odškrtnuto z minulosti. Co přijde na řadu příště? J

Rád bych tam vylezl Tritium. To je taková poslední těžká a hlavně čistá linie. Nikde se to s ničím nekříží, nic do toho nezasahuje a nejsou tam žádné eliminace. Navíc je to krokově vděčný. Na podzim se mi to podařilo docela solidně krokovat, tak uvidíme.

Co Ty a trénink? Máš v něm nějaký systém, který Ti funguje? Jednou jsi mi říkal, že na nějaké systematické trénování není příliš času a raději trávíš čas na skalách a snažíš se těžit z toho, co jsi nadřel na trénincích v mládí. Stačí to stále, nebo jsi po tréninkové stránce trochu zahustil?

Posledních pár let jsem se tréninku nevěnoval skoro vůbec. Snažil jsem se jezdit, co to šlo, do skal, protože tam se prostě peče chleba. Navíc na stěnách a boulderovkách jsem trávil moře času díky práci, takže představa, že se tam zavřu i ve volném čase byla dost utopická. Nicméně věci se mění a s novou prací, kdy už se na stěnách nepohybuju, přišel i čas a chuť se někam posunout. Takže poslední dva, tři měsíce už zase pravidelně trénuju. Občas dvou-fáze, občas jdu jen běhat. Moc systém v tom nemám, spíš se snažím poslouchat tělo a moc to nepřepálit, ale má to ohromný účinek.

 Krottensee Xc, foto Jakub Frič

Některé sezóny v minulosti jsi více jezdil na bouldery, jindy převažovalo lano. V uplynulé sezóně jsi to docela vyrovnaně střídal.

Je to tak. Loni mi to přišlo zábavnější, nedržet se za každou cenu u jedné disciplíny. Odpočinout si od bouldrů a naopak. Letos bych to tak chtěl praktikovat dál.

Podnikl jsi výlety za boulderingem do Švajcu, Albaracinu, Bahratalu, Tisé, na Sněžník, kde jste s klukama připravili i parádní Boulder cup. Počtem dnů písek v uplynulé sezóně vedl. Dají se vůbec srovnat charakterem a materiálem bouldery u nás a ve španělském Albarracinu, nebo to je úplně něco jiného?

Každá oblast má svá specifika a je něčím výjimečná. Albarracin má oproti oblastem u nás takovej hezčí materiál, příjemnej do prstů. Kameny mají krásnou hnědou barvu a v kombinaci s borovicovým lesem to tam působí strašně malebně. A je ve srovnání s oblastma u nás obrovskej. Bohužel to na sebe váže velké minus. V silné měsíce je tam doslova narváno a spousta boulderů je pod těmi nájezdy zničená. To se u nás snad nikdy nestane.

Abrazo Fuerte 8A Flash, Albarracin

Několik let ses živil stavěním cest u nás i v zahraničí. Za posledních několik let vyrostlo v ČR nebo bylo alespoň modernizováno poměrně hodně stěn s lanem i boulderovek. Dohnali jsme v kvalitě už Západ, nebo je rozdíl stále veliký?

Přijde mi, že se ta úroveň u nás pořád zvedá, což je skvělé. Ale ten rozdíl je stále strašně veliký. Jsou u nás parádní stěny i boulderovky, ale např. Němci, Rakušani, ti jsou úplně jinde. Je to otázka financí, které tam do toho sportu tečou. Německý svaz (DAV) má ohromnou členskou základnu a může si dovolit v každé větší vesnici postavit stěnu, která by kvalitou strčila naše nejlepší stěny do kapsy.

Jaký bude rok 2017?

Doufám, že alespoň stejně úspěšný a bohatý na zážitky jako ten loňský. V únoru plánujeme s Verčou tradiční Špáňo, pak snad bude prostor pro ještě jeden výlet do Ticina, nějaký ten Labák, udělat nějakou tu novou cestičku. Do toho v létě letíme konečně do vysněného Rocklands. Domeček v Tisé. No uvidíme, plány jsou veliké, tak jsem zvědavý, jak vše nakonec dopadne…

Díky Martine a držíme palce, ať se letošní sezona vydaří podle představ

Leden 2017 ještě neskončil a Džanglí už stihl výjezdy do Maltatalu, Tessinu, Brione a Magick-Woodu. V součtu 8x8A, 1x8A/8A+, 3x8A+ a jedno 8B!

 

Tomáš Binter - Z(ne)hodnocení sezony

03.01.2017

Rok uplynul a když se zpětně podívám na své lezecké výkony, můžu si konečně říct – tos‘ tomu teda letos dal na frak. Mám-li zhodnotit sezonu jako celek, musím říct, že jsem ji fest znehodnotil. Vlastně se nepodařilo ale vůbec nic. Mám už za tím tlustou čáru v podobě dvoutýdenní posezónní pauzy a začínám trénovat znova, takže se už spíš zas dívám dopředu. Makám na tom, aby se příští rok už nenesl v duchu ...

Rozhovor s Jakubem Konečným o letošní sezoně

14.12.2016

Jakub Konečný, ambasador značky Rafiki, patří k mladé generaci českých lezců, kteří svými výkony rozvířili dlouho ustálené vody českého lezeckého rybníčku.